Dreams Show Me the Right Way- 3.díl

9. ledna 2014 v 14:59 | LinDee |  Dreams Show Me The Right Way

Pohled Eleny:
"Wow. Nejsme v baru, jakápak to novinka." Zasmála jsem se a koukala se z balkónu. "Váš podnik se ti nelíbil ne? Je to tady lepší?" Usmál se tím jeho způsobem, že zvednul jen jeden koutek, sklopil hlavu a probodával mě těma dokonale modrýma očima. "Nedělej to." Zamračila jsem se a naschvál se koukla jinam. "A co?" Zeptal se, jakoby nevěděl jaký má na mě jeho úsměv dopad. "Nekoukej se na mě takhle. Nejsem schopná se pak soustředit a říct souvislou větu." Zavrčela jsem tiše a opřela se rukama o zábradlí. "Jakto že tě vídám ve snech?" Zeptala jsem se s pohledem stále na to nádherné město. "Nechápu to. Ptal jsem se pár čarodějek, ale nemají tušení o co jde." Sednul si do křesla a cítila jsem na sobě jeho pátravý pohled.
"A kde to vůbec jsme?" Zeptala jsem se a konečně se mu podívala do tváře. Zase mě naprosto ochromil, mírně jsem pootevřela ústa a sledovala každý jeho pohyb. "New Orleans 1783. Když jsem tu vládnul já." Dlouho jsem nic neříkala, tak pozvednul jedno obočí a s ušklebkem na mě koukal. "Ahm... Je to tu moc krásný. Vůbec to tu nevypadá jako teď. Marcel z toho udělal druhý Las Vegas. Věděl jsi že zakázal čarodějkám používat svou moc?" Odfkla jsem si a znovu se opřela o zábradlí. "Věř mi, že jsem horší. Zabíjím na potkání. At už je to upír, čarodějka nebo člověk." S pohledem stále upřeným naměsto jsem sepla rty a promluvila. "Mě jsi nezabil."
Zasmál se a stoupnul si. Došel až ke mě a svou ruku opřel těsně u té mé. To bylo něco užasného. Cítila jsem tu energii a mé srdce se šíleně robušilo. "Zatím. Musím zjistit co mají tyhle sny znamenat. A co máš s Marcelem? Vypadalo to jako že jste staří známí." Smál se a já jen protočila očima. "Marcel je hnusnej, arogantní, sebejistej parchant. Rozhodně s ním nemám nic společnýho, ale on to pořád nechápe." "Marcelovi, dochází jen málo věcí." Koukla jsem se mu do očí a snažila se neztratit nit. "Tak proč se sním bavíš?" Ukázal na výhled a usmál se. "Vidíš tohle? To všechno bylo moje. Nehodlám se toho vzdát. Než jsem musel odjet, přenechal jsem mu to, aby mi to tu hlídal. On ale ze sebe udělal krále. Krále MÉHO města." Vrčel a svíral zábradlí pevněji.
Jeho tvář se začala měnit a rysy mu začaly tvrdnout. Zvedla jsem ruku a položila jí na jeho dlaň. "Hej. Klid." Řekla jsem mírně. Měla jsem takovou potřebu ho chránit a zajistit aby se měl dobře, že jsem zapomínala, že on je tady ten zlý upír a já dívka, co by se měla chtít probudit a zahnat noční můru. Místo toho jsem ho chtěla objímat a ukořistit si jeho rty... On jen sledoval naše ruce a oči se mu začali měnit zpět. Olíznul si spodní ret a řádně se nadechnul. Moje srdce nemohlo být rychleji, bylo to šílený. Podíval se mi pomalu do očí a já byla rudá jako rajskej protlak. Nemohla jsem popadnout dech a dlan mi vybrovala tam, kde jsme se dotýkaly. Tohle je tak moc trapný... Rychle jsem dala ruku pryč a snažila jsem se vzbudit. "Bledneš." Díky Bohu, o to se celou dobu snažím. "Asi se budím." Řekla jsem šeptem a on se usmál. "Jo. Asi." No tak, honem!
Otevřela jsem oči a zůstala jsem ležet. Ještě pořád jsem cítila ten hřejivý pocit na dlani. Promnula jsem si ruce a pak si přiklopila obličej. Do háje Eleno! Co to k sakru děláš? Koukla jsem se na telefon a ukazovalo se že je sotva pět ráno. Nechtěla jsem spát, né, pokud se zase může objevit v mém snu. Co jsem to sakra udělala? Nebo lepší otázka, co to k sakru bylo? Rozhodla jsem se že se projdu. Rychle jsem se oblíkla a vyšla ven. Všude byla tma a ulice ozařovali jen pouliční lampy. Dala jsem si do uší sluchátka a rozběhla jsem se. Potřebovala jsem ze sebe nějak dostat tu energii a ten adrenalin. Běžela jsem kolem sousoší dvou žen obmotaných kolem sebe až k mostu.
Moc se to nezdálo, aby byla co celkem dálka. Zastavila jsem se na něm a ztěžka oddechovala. "Neni na běh trochu moc brzo?" Rychle jsem se otočila a vytrhla si sluchátka z uší. "Myslím že to je přesně ten správnej čas."Chytila jsem se za srdce a rozdýchávala to. "Né v tomhle městě zlato." Mrknula na mě a pohodila svýma zlatavýma vlasama. "Myslíš kvůli upírům? Kvůli tobě? Nedělej si starost, sebeobranu zvládám." Zasmála se a přomhouřila oči. "Od někad tě znám. Neviděli jsme se už?" Zeptala se a rentgenovala mě pohledem. "Myslím si, že ne. Tvůj sebevědomí postoh bych si zapamatovala. Je totiž moc podobný tomu mému." Podala mi ruku a já jí přijala. "Rebeka Mikaelson." "Elena Gilbert... Počkej Mikaleson?" Protočila očima a kývla. "Jo, Původní upírka, pro někoho možná děvka." "Ne, to jsem nemyslela. Ty máš něco společnýho s Nicklausem?"
Zasmála se a kývla. "Věř mi, že bych radši neměla. Co ti ten parchant udělal? Vyspal se s tebou a nezavolal? Buď ráda že tě nezabil." " Ne. Spíš mi pořád leze do snů a já nemám tušení jak se ho zbavit." Pak jí zažhnuly oči a otevřela pusu. ůTak to jsi ty ta holka ze snu! Já věděla že jsem tě někde viděla. Nick kreslil tvůj portrét. Pořád dokola už asi měsíc. Pak se rozhodnul že se stěhujeme sem a... Páni, ty jsi tady taky!" Zakroutila hlavou jakoby to dávalo smysl. "Ale já to pořád nechápu. Počkej měsíc? Mě se o něm zdá jen dva týdny." "Prokleté čarodějky. To je jedno,jak dlouho, ale tohle je teda krutý. Nesnášim když se někomu motaj do života." Zavrčela a zvedla telefon.
"Komu voláš?" "Nickovi, bude tě chtít vidět." Zakroutila jsem hlavou a chmátla po tom telefonu. "Ne. Vlastně jsem ho viděla ani né, před patnácti minutama. To je ten důvod proč jako blbec v noci běhám po New Orleans prolezlém upíry." Začala se smát a schovala telefon zpátky. "Co udělal tak hroznýho? Vycenil tesáky? Znásilnil tě?" Smála se dál a já se k ní přidala. "Ne, to vůbec. Jen řekněme, že ho nemusím mít na očích pořád. Ale aspoň neni tak vlezlej jako Marcel. Když jemu řeknu ne, neslyší to." Rebeka se zachmuřila a dala si ruce v bok. "Marcel? Ty se s ním výdáš?" Ahá, takže něco mezi nimi... "Ne. Teda ano, ale jinak než si myslíš. Dělám tady v baru a on tam každý večer chodí. Můžeš dnes přijít taky. Budu tam od devíti. A Marcel tam bývá od jedenácté. Ale myslím že bys tam měla přijít třeba v půl dvanácté, aby si ho překvapila a nechala ho ať vejrá!" Zasmála se a našpulila rty.
"Jo, to by šlo. Líbíš se mi holka. Asi budeme kámošky. Tak se měj, jdu hledat jídlo jinde." Páni, Původní upírka. Moje kamrádka. To byl první krpk k našemu přátelství. Nezakousla mě. Zatřásla jsem hlavou, nasadila sluchátka a běžela zpět domů. Život v New Orleand je fakt zajímavej.Někteří upíři jsou celkem fajn, a musím říct že i sexy. Možná bymi ani tolik nevadilo se později jednou stát. Páni, jsem tu jen dva týdny a už přemýšlim takhle. Tohle pro mě neni dobré místo.
Dodatek: Doufám že se vám to líbilo. Tuhle kapitolku jsem už měla předepsanou a podle mě je celkem slušná. Moc prosím o komentáře. Díky LinDee :*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Který z Původních?

Kol <3 38.2% (154)
Nicklaus 39.2% (158)
Elijah 15.4% (62)
Rebekah 6.9% (28)
Esther 0% (0)
Mikael 0.2% (1)

Komentáře

1 Iva Iva | 9. ledna 2014 v 15:27 | Reagovat

Dokonalááááá :-)  :-)  :-)  :-P

2 Blair Blair | 9. ledna 2014 v 15:28 | Reagovat

uzasny uz se nemohu dockat dalsi  :)

3 erin erin | 9. ledna 2014 v 17:53 | Reagovat

perfektní....je to super...těším se co řekne Marcel na Rebeku... ;-)

4 Mishel Mishel | 9. ledna 2014 v 18:14 | Reagovat

Skvely :)

5 Alisha Alisha | 11. ledna 2014 v 14:24 | Reagovat

Suprová povídka :) a určitě by to chtělo další díl v dohledné době :)

6 Molly Molly | 11. ledna 2014 v 16:03 | Reagovat

Skvěle vymyšlená a napsaná povídka :-) . Už se nemůžu dočkat dalšího dílu snad co nejdřív přidáš další :-)

7 Molly Molly | 11. ledna 2014 v 16:03 | Reagovat

Skvěle vymyšlená a napsaná povídka :-) . Už se nemůžu dočkat dalšího dílu snad co nejdřív přidáš další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama