How Can I Love You?- 1,díl

5. ledna 2014 v 16:00 | LinDee |  How Can I Love You


Pohled Rebeky:
Stála jsem ve svém pokoji u přeplněné šperkovnice a hledala místo pro tak dokonalý prsten. Chtělo to něco velkolepého. Otevřela jsem skřínku oproti dveřím a otevřela malou semišovou krabičku a položilaho do ní. Krabičku jsem nechala otevřenou,aby každý kdo projde kolem, viděl tu nádheru. Jsem žena a na šperky si potrpím a tohle byla opravdu dokonalá práce, a že jsem ji našla zrovna u dívky... To jem nečekala.
"Pořád obdivuješ ten prsten sestřičko?" Otočila jsem se a Nik na mě s posměškem koukal. "Já dokážu posoudit skvělou práci. Narozdíl od tebe umění vyhledávám a našla jsem ho v klenotech. Ty si jen čmáráš u sebe v pokoji a nikoho nenecháš se na ně podívat. Hodlám se tímto prstenem pyšnit a né ho ukrývat."
Dokončila jsem svůj monolog a zavřela prosklenou skřínku. Zasmál se a opřel se o zed. "Jistě. Má malá sestřička náhle dokáže poznat umění. Ta která se vživotě v ničem nevyznala začne dávat rady. Pochopil bych, kdyby to byla tvoje práce, ale ty nejsi schopna ani nakreslit rovnou čáru, zahrát jedinou notu a nezazpívat falešně. Je mi líto Beko, ale ty nejsi hodna poučovat ostatní a tím že bych ti ukázal své kresby, bych dílo znehodnotil. Už jen tvé ohodnocení by dílo natolikzničilo a zaslepilo, že by vyšlo na stejno obraz ihned spálit."
Jistě názory mého bratříčka a jeho předlouhé monology. Oproti němu jsou ty moje jen smítko prachu. "Jsi hrubý a tvá díla nikoho nezajímají Niklausi. Neni nikdo kdo by se na ně chtěl podívat, protože tě nikdo nemá rád. Přiznej si to. Máš jen mě a Elijaha a svým sobeckým chováním o nás přicházíš. Radši těch obrazů nakresli víc, jelikož je možné že ti zbydou jen ony." Vystartoval na mě a chytil mě pod krkem.
"Být tebou Rebeko, nepokouším štěstí. I když si moje milovaná sestra, mohla by mi ujet ruka a dýka by tě mohla uspat na pár desetiletí." Usmála jsem se a pohladila ruku, kterou mě držel. "A pak by ti nezbyl nikdo." Pustil mě a rázně odešel z pokoje. Promnula jsem si hrdlo a upravila si vlasy. Nesnáším když takhle vyvádí, ale nedivím se. Moc se bojí že zůstane sám, tak jako vždycky.
Bylo už pozdě a já dostala hlad. Otevřela jsem dveře a zavolala si služebnou. "Mirando!" Ihned ke mě přicupitala a slušně pozdravila. "Přála bych si, aby jsi někoho poslala do jídelny. Mám již hlad a nechce se mi nikam chodit. A prosím at je to muž, možná si trochu pohraju." Usmála se a zmizela. Sešla jsem do jídelny a našla tam dumajícího Elijaha. "Copak se děje Elijaho?" Položil číši na stůl a knihu zavřel. "Myslím na Gabrielu. Říkala že přijede hned za námi a pořád tu není." Jistě, jeho milovaná upírka Gabriela. Nikdo na ní nemohl ani sáhnout bez jeho dovolení. Tolik se o ní bál.
"Neboj se. Určitě je v pořádku. Asi se po cestě stavila na malou svačinku. Do zítřejšího poledního čaje bude určitě zpátky v tvém náručí." Zasmála jsem se, ale to už ke mě mířil mladík s klidnou tváří. "Večeře dorazila." Můj usměv byl široký a tesáky se ihned prodloužili. "Jen neudělej nepořádek." Zasmál se bratr a dál četl nějakou knihu. Postavila jsem se za toho muže a lehce zajela zuby do jeho tepny. Ta hutná tekutina plnila má usta a celé tělo myslelo, jen na to získat víc. Nechtěla jsem hozabít, ještě ne. Nejdřív si s ním pohraju ve své posteli.
Pohled Mellisy:
Ležela jsem v posteli a nemohla jsem usnout. Vždy když jsem zavřela oči, viděla jsem jeho tvář. Nevěděla jsem jestli se ho mám bát a nebo ho políbit. Měla jsem z něj respekt, ale cítila jsem i touhu, která ne a ne polevit. Vylovila jsem náhrdelník co schovávám pod polštářem a přitiskla si ho k hrudi. Patřil mamince, ta mi vždy dokázala poradit a usměrnit má jednání a pocity.
"Tolik se mi stýská maminko." Usmála jsem se a dala si náhrdelník na krk. Hned jak jsem zavřela oči znovu jsem spatřila jeho tvář. Jeho tvrdé rysy se nehodili k tomu bezchybnému usměvu, který mi daroval. A při vzpomínce na letmý polibek na mou ruku, jsem se celá propnula a pohladila to místo. Představovala jsem si budoucnost s ním a nad každou myšlenkou jsem se zasmála. Neni možné aby se tak vysoce postavený muž zahodil s vesnickou dívkou, která neni v ničem vyjmečná. Určitě to dělá každé, všem jen zamotáhlavu a sám si žije svůj dokonalý život. A navíc určitě žije s tou milou slečnou. Je krásná a zdvořilá...
"A dost! Musiš už spát Melliso. Zítra tě čeká práce. Musíš si upéct dort a nakoupit věci na oslavu." Kárala jsem sama sebe a hlavu jsemsi přikryla polštářem. Po nekonečných chvílích jsem usnula a ve snu se mi zdálo o nějaké ženě, která vypadala stejně jako já, ale měla na sobě drahé vyšívané šaty a držela se ruku v ruce s mužem tak krásným jako sám anděl. Nebo vlastně dábel. Byl tak dábelsky krásný a jeho usměv dominoval na tom krásném obličeji.
Ani ve spaní mi nedá pokoj. Něco mě na něm šíleně straší. Možná to je těma očima, nebo ostrým pohledem a jeho celkovým postojem, ale je jasné že neni radno si s ním zahrávat.
Ráno jsem vstávala s usměvem. Líbla jsem otce na čelo a bez snídaně utíkala na trh. Měla jsem sraz se Sabinou, čekala na mě u potoka a v ruce držela stejný pletený košík jako jsem měla já. "Ahoj Sabino." Pozdravila jsem jí a pevně ji objala. "Pomůžeš mi potom i s pečením?" "Jistě. Už dlouho jsem nepekla. Nebylo nikdy moc cukru." Zasmála se a šli jsme.
Na tržišti jsem koupila vše potřebné. Jablka, mouku, cukr,mléko. Prostě vše co je na dort potřeba. K tomu jsem vzala trochu koření a pár brambor. Nebylo toho moc, ale na naší skromnou oslavu to bude stačit.
Při cestě od stánku s látkou jsem zakopla o kámen a spadla někomu rovnou do náruče. "Omlouvám se, je mi to líto, nestalo se vám nic?" Zvedla jsem hlavu a z ruky mi spadl pytlíček s kořením. Byl to ten muž ze včera. Neuměla jsem v jeho tváři číst. Bála jsem se jeho reakce, ale on se pro moje uspokojení usmál a sehnul se pro pytlíček s kořením. "Nic se nestalo. Tu máte." Podal miho do ruky a když se mě dotknul projel mnou zvláštní pocit. "Jsem nešikovná, měla jsem dávat pozor kam šlapu." Začala jsem se zamotávat do vlastních vět.
Chytil mě za ruce a jeho zvář se trochu změnila. Nebyla nepřátelská, ale ani milá. "Nic se nestalo, jak jsem říkal." Neusmívala jsem se, byla jsem trochu zaskočená jeho chováním. Nevím co od něj mám očekávat a bojím se každé věty co vypustí z ust. "Tak.. Tak já už půjdu. Přítelkyně na mě čeká. Ráda jsem vás zase viděla." Usmála jsem se a nechyběla malá poklona. "Potěšení na mé straně slečno." Usmál se na oplátku a to už jsem utíkala pryč. Co nejdál od něj.
"Kdo to byl? Ten s kým jsi mluvila." Ptala se zvědavě Sabina a nenápadně po něm pokukovala. "Ále... Jeden muž co u nás kupoval s jeho přítelkyní šperky. Zrovna se přistěhovaly." Řekla jsem rychle a vnímala jen cestu přede mnou. "Jistě a tobě se vůbec nelíbí že?" Nechápavě jsem se na ní podívala a ona se zasmála. "No tak. Viděla jsem jak ses na něj koukala. Mě lhát nemusíš, to jen jemu samotnému a taky jeho přítelkyni." No to se mi snad zdá. To je to na mne tolik vidět?
Pohled Niklause:
Šel jsem se podívat na trh. Potřeboval jsem se dostat z domu od sebelitování Elijaha a od rozkazování Rebekah. Rozhlížel jsem se kolem a náhle do mě někdo srtčil. Měl jsem chut nekoho zabít ale když jsem se podíval kdo to byl, musel jsem se mírně usmát a všechna zloba se schovala pod slupku, kterou jsem ještě nikdy neviděl.
"Omlouvám se, je mi to líto, nestalo se vám nic?" Když však zvedla pohled, upustila sáček a překvapeně na mě zírala. "Nic se nestalo. Tu máte." Podal jsem jí ho a schválně se dotknul její ruky. Něco mě k tomu nutilo. Bál jsem se svého nového chování a snažil jsem se ho skrýt a chovat se stejně necitelně jako vždy.
"Jsem nešikovná, měla jsem dávat pozor kam šlapu." Chytil jsem jí za ruce a podíval se jí do očí. "Nic se nestalo, jak jsem říkal." Trochu jsem se pousmál jejímu srdečnímu pulzu. "Tak.. Tak já už půjdu. Přítelkyně na mě čeká. Ráda jsem vás zase viděla." Podívala se směrem k malé černovlásce a vymanila se zmého sevření. "Potěšení na mé straně slečno."
Odcupitala pryč a já ještě poslouchal rozhovor který mezi nimi vzniknul.
Málem jsem se začal smát na celé kolo, když řekla že Rebeka je moje přítelkyně. To bych byl asi brzo vdovec. S Rebekou jako přítelkyní by to bylo na zabití. Možná bych dříve spáchal sebevraždu...
Dodatek: Snad se vám to líbilo. :) Tak komentujte díky LinDee. Dyštak napište co by jste změnili. Díky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který z Původních?

Kol <3 38.2% (154)
Nicklaus 39.2% (158)
Elijah 15.4% (62)
Rebekah 6.9% (28)
Esther 0% (0)
Mikael 0.2% (1)

Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 5. ledna 2014 v 17:21 | Reagovat

Začína to skvele. Nič by som nezmenila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama