How Can I Love You?- 2.díl

5. ledna 2014 v 16:02 | LinDee |  How Can I Love You


Pohled Mellisy:
Nakonec jsme se se Sabinou domluvili, že příjde další den ráno a upečeme ten dort. Přišla kolem osmé a hned jsme se dali do práce. Snažili jsme se být potichu, aby jsme nevzbudili otce. "Dej tam víc mouky. mJinak se to bude lepit." Poradila mi a drkla do mě. "A nzapomen na cukr, jinak to bude dort který se ani neá jíst!" Smály jsme se a náhle dačala bitva. Vzala jsem trochu mouky a foukla jí ho do obličeje. "No tak!" Smála se a hodila po mě slupku od jablka. Hrozně jsme se bavily, ale nakonec jsme vážně začaly péct.
Vyndala jsem dortovou formu a vylila do ní těsto. "Udělám krém." Nabídla se kamarádka a šla pro tvaroh a cukr. Když bylo vše na dort připravené začaly jsme loupat těch pár brambor. "A jaké koření máš?" Ptala se Sabina a prohlížela si obsah sáčků. "Bhárát- to je prý arabské koření a je velice chutné. Pak tam je jasmín a také kardamun." Pověděla jsem a naskládala tenoučké plátky brambor na plech a potřela je trochou oleje.
"Podej mi kardamun, prosím." Podala mi malý sáček který přeplíval šílenou vůní a já ho posypala na brambory. Postupně jsem tam dala všechno koření a pak i na drzhou stranu. Když byly okořeněné, nechala jsem je dát péct.
"Tak už mi řekneš co je to za muže?" Nechápavě jsem se na ní podívala a ona se jen culila. "Ten z toho tržiště. To jak ses na něj koukala. Nevím jestli si vypadala radostně a nebo vystrašeně." Zasmála jsem se a posadila se na křeslo před ní. "Už jsem ti to říkala. Je to jen nový muž co přijel do města, nic zajímavého... Dobře. No byl tady a kupoval ten prsten s tou krásnou blondatou slečnou a něco mě na něj zaujalo. Možná o že nevím cosi o něm mám myslet. Je krásný, ale jde z něho strach."
Pokývala a usmála se. "Připomíná mi to, něco čemu se říkává zalíbení." Zahyhnala se a mrkla po mě. "Ne, Nic takového Sabino. Ani ho naznám a... Víš co, pojd radši připravit stůl a zajímej se o reálnější věci." Hodila jsem po ní utěrkou šlavyndat brambory z pece.
Pohled Rebeky:
Nik je už od rána nějaký nervák. Na všechny je nevrlý a hněv z něj přímo srší. "Bud mi řekni o co jde Niku, nebo si přestan hrát na ublíženého hybridího zvrácence a dej se do pořádku." Navrhla jsem klidně a on jen zavrčela další váza letěla k zemi. "Děláš tu zbytečný nepořádek. Vím že máme služebnictvo, ale docela jich ubývá když máš ty své záchvaty vzteku." "Už nic neříkej Beko, nebo nebude služebnictvo to jediný co ubývá!"
Zavrčel ,ale já se jen zasmála. "To je to jediné co dokážeš. Vyhrožovat smrtí. Zabíjet svou vlastní rodinu. A všechny kteří se ti zrovna nehodí..." Povzdechla jsem si. "Snad ti to časem dojde. A přestan už vysávat naše služebné! Zítra je ples a já chci, aby nás tu měl kdo obsluhovat, pokud dovolíš!" Zavrčela jsem na něj a odtáhla od něj další nebohou ženu, která se něměla jak bránit.
"Jsi jenom žena Beko. Jsi v podstatě poddruh celého lidstvý, tam mi neříkej co mám a nemám dělat." Chytla jsem ho pod krkem a vycenila na něj své tesáky. "Ještě jednou mi řekneš něco takového, tak ti přísahám, že v rakvy skončíš ty. Nějakou náhodou mám kolík z bílého dubu, na to nezapomínej." Odtrhnul mou ruku z jeho krku a zasmál se.
"Ale mě by si nikdy uplně nezabila. Ty nezapomínej sestřičko, že já jsem tady ten bezcitný. Ty jsi jen ta, která naletí každému druhému a dělá ze sebe poběhlici."
Vyprsknul a odešel z jídelny. "Jsi jen naprostý idiot." Řekla jsem klidně a upila ze sklenky, kterou mi zrovna podávala Miranda, má věrná služebná. "Řekni Darienovi, at mi přichystá kočár. Pojedu do zlatnictví na konci vesnice. A at sebou hodí." Poslala jsem ji pryč, to se však objevil Elijah s jeho utrápeným obličejem.
"Vážně ji deš pozvat na náš ples? Proč prosím tě?" Usmála jsem se a pohladila ho po rameni. "Něco na ní je bratře. Zalíbila se mi a myslím že jí se budelíbit u nás. Je velice milá, vychovaná, slušná a formální. Jakoby ji vychovávaly podle kodexů, kterými se řídí vyšší společnost." Zapřemýšlela jsem nad tím, co je na ní tak zvláštního. "Tak to už se těším až ji poznám." Usmál se a podal mi klíč od domu.
"Já jdu hledat Gabrielu, co když se jí něco stalo. To bych nepřežil. Měl jsem jí donutit jet rovnou s námi. No nic... Nevím ale jestli bude Niklaus doma a nebo šířit zlo po celém městě, tak si ho radši vem. Vím že by jsi to zvládla i oknem, ale přesto si dáma Rebeko." Usmál se a zmizel mi z dohledu.
Když jsme dojeli, až před jejich obchod, vyndala jsem krabici s jejími šaty a Darien vzal věci pro jejího otce. Zaklepala jsem a ihned se otevřeli dveře. Přišla mi otevřít sama Mellisa a mile se usmívala. "Dobrý den." "Dobrý den i vám. Nejdu nevhod?" Optala jsem se. "Jistě že ne. Zrovna slavíme, ale můžete se k nám přidat"
"Ne, to já nebudu rušit. Jen jsem vás a vašeho otce, chtěla pozvat na ples." Podívala se na krabici co jsem držela v rukou a více otevřela dveře. "Vidím že máte těžký náklad." Zasmála se. "Tak pojdte dovnitř at nám nevynesete spaní. Dejte si s námi kus dortu. Sice nebude asi tak dobrý jako by jste měla vy, ale snažily jsme se." Smála se a ukázala na židly u stolu.
"Já vás nebudu rušit, vážně."
Podívala jsem se na to málo, z čeho mi nabízela a žehnala jejímu velkému srdci.
"Přísahám že nerušíte. A proč jste k nám dnes zavítala?" Zeptal se její otec a ihned mi políbil ruku. "Chtěla bych vás pozvat na ples. Bude se konat zítra od šesti u nás doma." Podívala jsem se na dívku, sedící za stolem a děkovala si, že jsem vzala šaty dvoje. "Vás samozřejmě taky slečno. Jste s Mellisou přítelkyně, nebo sestry?" Zeptala jsem se.
"Přítelkyně. Už od mala." Zasmála se Mellisa. "Sabina." Podala mi ruku dívka a trochu se začervenala.Mellisa mě usadila do židle a nabídla mi něco, co vypadalo jako připečené brambory. Slušně jsem přijala a ochutnala to. Bylo to výborné! Nic takového jsem ještě nejedla.
"Páni. Co to je?" Ptala jsem se a oni se nemohli nesmát. "Jen brambory s trochou koření." Zasmál se otec auždíbnul si dortu. "Dejte si ještě." Nabýdl a podal ke mě další malou mističku. "Né děkuji. Toti je vaše oslava. Mohu se zeptat co se vlastně slaví?" "Moje narozeniny. Dnes mám devatenáct." "Tak to vám gratuluji. Přeji vám všechno nejlepší a byla bych ráda, kdyby jste všichni přišli na náš ples. Co na to říkáte?"
Mellisa se podívala po svém otci a ten jen přikývnul. "Děkujeme vám slečno Mikaelsnová, ale ví o tom i vaši sourozenci, já jen aby nebyl nějaký problém." Zajímal se a očistil si ruce od zbytku koření z brambor. "Jistě ne. Mému bratru se vaše dcera viditelně zalíbila, když tu byl minule se mnou." Zasmála jsem se a Mellisina tvář se rozjasnila, ale trochu nechápavým podtónem. "A můj druhý bratr bude rád až pozná tak milé lidi jako jste vy. A dovolila jsem si přinést vám šatstvo. Doufám že se neurazíte." Koukala jsem po přítomných.
Sundla jsem výko z krabice a vytáhla dlouhé růžové šaty a po nich hned další modré. "To, ale nemůžeme přijmout." "Jste moc skromná Melliso. Vy si ty šaty zasloužíte a věřím že vám budou padnout. Tak jaké?" Zeptala jsem se s usměvem a sledovala jak nenápadně pokukuje po těch růžových. "Taky jsem si říkala." Zasmála jsem se a dala jí šaty do rukou.
"Ještě že jsem pro jistotu vzala dvoje. Myslím že vám budou Sabino, jste štíhlá a krásná. Budete vypadat okouzlující." Obě mile poděkovaly a když jsem dala věci otci Mellisy, opatrně je vzal a s usměvem je dal do skřínky, aby se jim nic nestalo.
Tak milý lidé...
"Děkuji, to je nádherný dárek k narozeninám." Zasmála se Mellisa a zatočila se s šatami přitisknutými na své tělo. "Nemáte vůbec zač. A omlouvám se za vyrušení, a ted už musím jít. Těším se, až vás znovu uvidím." Rozloučili jsme se a já mířila zpět do našeho domu.
Dodatek: Doufám že se vám to líbilo. A jakou povídku by jste dnes chtěli? Je to jen na vás. Díky LinDee :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu.

KLIK :) 100% (437)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama