The Original Problem-1.díl

9. ledna 2014 v 19:32 | LinDee |  The Original Problem- Dokončeno


Pohled Eleny:
Seděla jsem v obýváku a "koukala" se na televizi. Vubec jsem ji ale nevnímala, a jenom jsem vzpomínala na ty dva užasné chlapy, které jsem dnes potkala. Fajn máme tu pár problému. Za prvé, jsou to bratři. Za druhé, jsou to zazobanci a mi jsme celkem chudí. Za třetí, zítra se s nima zase uvidím ale tentokrát tam budou oba dva. "Eleno?" Nevnímala jsem a dál se zamyšleně dívala do neznáma. "Eleno?!" Najednou jsem si všimla letící ruky před mím obličejem a zatřásla jsem hlavou. "Co?" Mamka na mě koukala se zvláštním pohledem. "Jsi v pořádku. Mluvila jsem na tebe asi dve minuty a ty jsi me vubec nevnímala." Vzdechla jsem a hodila po ní omluvný pohled. "Promin. Jsem v pohodě. Jen jsem trochu unavená." Mamka se usmála a stříkla po mě rozprašovačem. "Tak se probud. Pujdeš zítra na ten ples?" Zeptala se mě s širokým usměvem, který se rázem přenesl i na mě. "Jo, asi pujdu. Vezmu sebou Bonnie a možná i Caroline, ale jestli chceš tak mužeš jet s náma. Nebo s tatkou a Jerem." Nabýdla jsem jí ale pritom jsem myslenkama byla jinde. Myslela jsem na to že jsem Elijahovi slíbila tanec a na Klausuv sebevedomí a sexi usmev. "Ne to si nemyslím. Ty budeš s kámoškama a tatka s Jeremym by se akorát tak nudili. Užij si to, pak mi povyprávíš." Zasmála jsem se a zvedla se z gauče. "Určitě mami. Ted už ale půjdu spát." Dala mi pusu na čelo a usmála se. "Vyspi se do růžova zlatíčko. Třeba tam potkáš nějakýho krasavce, tak at vypadáš uzasně." "Jako vždycky mami." Vyběhla jsem po schodech nahoru a zavřela se do koupelny.
"Potřebuju vážně horkou sprchu!" Zamumlala jsem si pro sebe a vytáhla svuj oblíbený jablkovo skořicový šampon a zalezla do sprchového koutu. Miluju ten uklidnující pocit když mi po těle stékají proudy horké vody. Smije to ze mě vše nepříjemné a celá se uvolním. Vune šamponu mi zamotá hlavu a vyžene vše nepříjemné v mé hlavy. Rychle jsem si po sprše vysušila vlasy a zalehla do načechraného povlečení. A s pročištenou hlavou jse zaspala všechny starosti.
Zdál se mi ale desivý sen. Byla jsem v křesle připoutaná silnými provazy a z ruky mi vedla hadička. Byla jsem pomalu bez krve a motala se mi hlava. "Proč to děláš?" Zašeptala jsem jak nejhlasitěji jsem mohla ale přesto nebylo skoro nic slyšet. "Protože tvoji krev potřebuju. Neni to nic osobního. vždyt víš že tě miluju." Ten hlas mi byl tak povědomí, ale netušila jsem kdo by to mohl být. Když odkapala poslední kapka mé krve zvrátila jsem hlavu.
Rychle jsem se zvedla z postele a s šíleně rychlím bušením srdce jsem si kontrolovala ruce. Zhluboka jsem dýchala a promnula jsem si oči. "Noční můra." Šeptla jsem si sama pro sebe a rozhlídla se kolem. Bylo už svetlo tak jsem se podívala na hodiny a tam ukazovalo že je půl jedenácté. Spala jsem nějak dlouho to se mi nepodobá. No nic... Vzala jsem si oblečení a lehce jsem se opláchla ve sprše, na probuzení a utíkala dolu.
"Vubec se neopovaž snídat Eleno. Dělám k obědu kuřecí křídla na medu a budou za chvíli. To si počkáš." Řekla mamka když jsem se utíkala podívat do lednice. "Grrrr." Zavrčela jsem a posadila se na židli u stolu kde mamka krájela brambory. "Jak si se vyspala?" "No.. upřímě, špatně. Teda dobře až na ty nechutný sny o tom jak mě někdo zbavuje krve..." Mamka se zastavila v pohybu a vyděšeně na mě koukala. "Mami, jsou to jenom sny." Zasmála jsem se ale ona byla pořád stejně napružená. "Počkej tady chvíli." Pustila nuž na prkýnko a utíkala po schodech nahoru. Přinesla malou krabičku na šperky a dala mi jí do ruky. "Nos to pořád na sobě ano? Je to takový talisman, který se dědí." Vytáhla jsem malý přívěšek, byl nádherný celý obepnutý nějakým kovem a znázornovalo to srdce. Bylo nádherné. "Děkuju, je krásný." Mamka se usmála a jakoby se uvolnila. "A chrání." Šeptla ale nad tím jsem protočila očima. "Hodí se mi k těm šatům co jsi chci dnes vzít. A sakra! Já nemám žádný boty! Ty co jsem si chtěla vzít se mi včera rozbili." Položila jsem si hlavu do dlaně a koukala na stůl.
Pak někdo zaklepal a já pospíchala otevřít. Nikdo tam nebyl, ale na zemi ležela krabice. Vzala jsem jí dovnitř a na obálce na ní bylo ozdobným písmem napsáno moje jméno. "Co to je?" Ptal se táta který zrovna scházel jen v trenkách a tričku dolu po schodech. "Ale nic." Běžela jsem do pokoje a rozbalila to. Byly to nádherné boty na podpatku. Černé s pásečkem kolem kotníku a celé se matně leskly. Byly naprosto užasné a hodili se k šatum co jsem si chtěla vzít. Podívala jsem se na tu obálku a vyndala z ní lísteček.
Drahá Eleno,
Doufám že se vám boty líbí. Říkal jsem si, že by se vám mohli hodit, když se vám včera tamty tak nešikovně rozbili.
Moc se těším na vaši dnešní návštěvu a na tanec s vámi.
Elijah Mikelson.
Musela jsem se nad tím uculit a s botama v rukou jsem se zatočila. Vzala jsem telefon a vytočila Bonniino číslo. "Ahoj Bonnie. Dnes jdeš se mnou na ples k Mikelsonovým. Žádné odmlouvání. Vem si šaty a boty a šup ke mě! Musíme se připravit!" Zasmála jsem se a nakonec přemluvila protestující Bonnie.
"Mamííí! Za chvíli přijde Bonnie, řekni jí at jde za mnou nahoru jo?" Zakřičela jsem dolu. "Jasně El. Až příjde pošlu ji tam." Zavolal ze spodu táta. "Díky, ale kde je máma?" "Šla na zahradu natrhat nějaké bylinky, nebo co." "Aha." To bylo to poslední co jsme si řekli, jelikož jsem si začala vyndavat věci co budeme potřebovat. Uklidila jsem vzkaz z krabice a šoupla jsem ho do šuplíčku. Za nedlouho se dostavila Bonnie a taškou a usměvem na tváři.
Namalovali jsme se a začali se šoupat do šatů. Nakonec přišel učes. Bonnie to šíleně slušelo. Vypadala jako princezna. Když jsme v půl šesté sešli ze schodů Jeremy s Annou a moji milovaní rodiče na nás mohli oči nechat. "Jste krásné holky." Řekla mamka a běžela pro foták. "No Eleno. V životě jsem si nemyslel že to řeknu, ale ted se za tebe vážně nestydím!" Řekl se smíchem Jeremy a dostal od Anny loktem do břicha. "Vážně jste krásné." Řekla mile a krotila Jeremyho záchvat smíchu. "Tak utíkejte než mamka přitáhne celý fotoateliér." Zasmál se tatka když nás mamka asi sedmkrát vyfotila.
Vezl nás táta a když zastavil před jejich domem. Málem mi vypadli oči z důlků. "Wow." Řekla Bonnie a nejistě si upravila šaty. "Bude to asi hodně drahá akce." Šeptl táta a rozloučil se s náma. Šli jsme ke dveřím kde jsme předložili pozvánku a nejistě vešli dovnitř. Bylo tam šíleně moc lidí a všichni v nádherném oblečení. Koukla jsem se nahoru na schody a stál tam ten záhadný chlap z Grillu. Usmál se na mě a chtěl za mnou jít, ale přerušil ho jeden pohled na jeho bratra, který mě zrovna rentgenoval pohledem. Byla jsem nesvá a celá jsem se klepala. Ještě že tu je se mnou Bonnie...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama