The Original Problem 6.díl

10. ledna 2014 v 14:35 | LinDee |  The Original Problem- Dokončeno


Pohled Eleny:
Autem jsme jeli asi jen deset minut a zastavil se u Markerova muzea. "Když pujdem chvíli pěšky dojdem na to místo. Je to jen kousek." Usmál se, a šel mi otevřít dveře. Byl tak šarmantní a galantní, to se mu muselo nechat. "Děkuju." Usmála jsem se a vzala jsem ho za ruku. Byl trochu překvapeny, ale s usměvem se na mě podíval. Šli jsme nějakou uličkou a vypadalo to jako v hororu. "Jo... a ted mě tady zabiješ a nikdo mě nikdy nenajde." Zasmála jsem se a on taky. "Ne, to ne. Myslím si že tvá matka na mě dala nějaké sledovací zařízení, takže pokud se nevrátíš do deseti přijedou za mnou agenti F.B.I." Zasmál se a pevně mi stisknul ruku. "Jo, mamka to někdy přehání." Zakývla jsem hlavou, ale on nesouhlasil. "Já se jí ale vůbec nedivím. Mít doma takový poklad, taky ho hlídám jako oko v hlavě." Trochu jsem zčervenala a zachichotala se.
"Kam to vůbec jdeme?" "Na takové tajné místo. Je to tam nádherný a skoro nikdo to tam nezná. Je to jen pro zvané." Tolik mě navnadil, že jsem se těšila jeste víc než pred peti vteřinama. Zastavili jsme před vrátkama do další zahrady. Kolem byl plot, takže tam nebylo vidět. Pomalu jsem otevírala dveře když mě Elijah ponuknul a málem mi udivem spadla pusa.
"Páni... To je... Co to je?" Vykoktala jsem ze sebe. Všude byla nádherná zelená tráva, velká fontána uprostřed hrála podle hudby kterou to tu bylo naplněné. Všude krásně květiny a rozkvetlé stromy. Lampičky a lampiony osvětlovali celou tu plochu a ja se nemohla dostat z užasu. "Tohle je Angolo di Paradiso. Říká se tomu kousek ráje. Je tu klid, krásná příroda a nekonečně mnoho hudby. Pojd, ukážu ti to." Vzal mě za ruku a táhnul prič. Myslím že kdyby to neudělal zustala bych tam stát ještě pul hodiny.
Zasatvili jsme před mužem, která hrál na kytaru jako bůh. Všechny ty tóny, souzvuk tónu. Hrál jako anděl, skoro jsem cítila jak kolem mě plují mraky a já na jednom z nich odlétám. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou, která se ne a ne zavřít. Pak jsem poznala tu písen a celá jsem se zatřásla. Tohle byla moje písen, ale jak to? Zadrhavě jsem se nadechla a ten muž se na mě usmál. "Jak jste...?" Usmál se na mě a nepřestával hrát. "Slyšel jsem tě z okna. Je to krásná písen a tak jsem si něco zapamatoval." Elijah na nás překvapeně koukal a popostrčil mě blíž. "Zpívej." Odhodlala jsem se a začala zpívat. "Pleas dont go there now, take me to the finish line, dont make me sad, dont make me cry, ples making me laught this broken heart. This is the last time, cuz you and I we were born to die..." Když jsem dozpívala celou písen, všimla jsem si že kolem nás stojí asi osm lidí a tleskají.
Celá jsem byla uplně rozklepaná a usmívala jsem se. To bylo poprvé co jsem zpívala před lidma,k teří nejsou Bonnie a moje rodiče. Elijah na mě obdivně koukal a tleskal také. "Zpíváš přímo božsky." Začervenala jsem se a poděkovala. Vzal mě za ruku a šel směrem k fontánce. Podal mi čtvrták a dal mi ho do ruky. "Každý večer se jednomu člověku splní jeho přáni, at si přeje cokoliv. Možná budeš mít to štěstí ty." Usmal se a já přemýšlela co si vlastně přát. At se vždy dokážu dobře rozhodnout až už pujde o cokoliv. Ano to jemoje přání. Vhodila jsem penízek do fontánky a šíleně se usmívala. "Děkuju. Je to tu krásný a všechno naprosto perfektní." "Tak doufám že moje další pozvání neodmítneš." Usmála jsem se a doufala, že tě pozvání bude ještě aspon tisíc. "Tohle se nikdy nedá odmítnout." Zasmála jsem se a rozhlédla se kolem.
"Jak jsi to tu našel?" "Založil jsem to tu. Ještě společně s Finnem. Ale muj bratr už zemřel, kdybych veřil na duchy, tipl bych si, že celé ty dny sedí tady. Miloval to tu." Zasmal se trochu a já ho nechtěla rušit. Sedla jsem si na kraj fontány a rukou jsem rozvlnila hladinu. Voda byla průzračná a já si přála, abych vždy nakonec skončila s ním. Najednou jsem na dně fontánky viděla svetýlko. Nejdřív jen tak poblikávalo a když jsem se po něm natahovala, čím dál víc zářilo. Když jsem se toho dotkla pálilo mě to v ruce. "Co to máš?" Ptal se mě Elijah s usmevem. "Já... myslím že moje přání." Rozevřela jsem ruku a v ní ležela mince a celá jemě zářila. "A co sis přála? Doufám že něco pořádného." Zakroutila jsem hlavou a s usměvem jsem minci pohazovala v ruce. "Nic extra, ale zajistila jsem si tím štěstí." Podívala jsem se na něj a on měl oči plné čirého štěstí.
V té zahradě, jsme byly ještě asi dvacet minut a prohlíželi jsme si uplně všechno. Byly jsme i u jednoho houslisty, který ve mě vzbudil tolik pocitů že jsem se nad jeho písní málem rozplakala. "Je to tu tak nádherné." "Lidé říkají, že takhle to tu vypadá i v zimě. Jakoby zima vůbec nepůsobila. Všude je sníh, ale teplota je pořád stejná. Sníh nestudí, vítr nefouká, lidé se pořád smějí a zahrada je pořád plná." V očích jsem mu viděla takové uspokojení. Nevěděla jsem co to mělo znamenat, ale bylo to krásné a upokojující vidět v nich něco tak čistého. "Je to kouzelné." Řekla jsem a on se na mě podíval. "Máš pravdu. Ale celé to místo jsi rozzářila hlavně ty." Začervenala jsem se a sklopila pohled. Zvednul mi bradu prstem a tak jsem se mu dívala do očí. Vydechl a skláněl se aby mě políbil. Tolik jsem to chtěla, natáhla jsem se na špičky, jen aby se naše rty spojili co nejdřív. Lehce se jich dotknul, jakoby omylem a těsně před tím než se jeho rty uplně dotkli těch mích na nás někdo zavolal. "Aaaah. Můj oblíbený bratr. Neříkal jsem ti něco?" Zavrčel na něj Klaus, ale mě věnoval tak nádherný usměv, že jsem málem zapoměla s kým tu vlastně jsem. "Mě je jedno co mi říkáš Niklausi. A mi už radši pujdeme." Vzal mě za ruku, ale Klaus ho přerušil.
"Zatáhnul tě už na všechny nudná místa? Kdyby jsi chtěla něco zábavnějšího tak stačí říct." Usmál se, ale tohle se mi nelíbilo. Choval se zase tak namyšleně, že jsem měla chut mu jednu pořádně plesknout. "Ne, díky. Pokud si se mnou chceš vyjít, pozvi mě normálně. Možná, že pak bych souhlasila. A abych pravdu řekla, dneska se hodně bavim a nemam náladu si večer kazit, takže se měj." Řekla jsem s usměvem a táhla překvapeného a rozesmátého Elijaha pryč.
"Myslela jsi to vážně?" Zeptal se Elijah, když jsme autem jeli na večeři. "Co? To že bych s ním šla? Nevím... Možná že jo, ale vážně nevím." Pokrčila jsem rameny a dál koukala z okna. "Já myslel to, že ses dnes bavila." Usmála jsem se a otočila se na něj. "Jasně že jo. Bylo to to nejlepší rande co jsem kdy měla." Podíval se na mě uplně zasněně a okouzleně. "Rande? Takže by si šla i na druhý?" Kývla jsem. "Pokud bude aspon z čtvrtiny tak dobrý jako to první, tak klidne i na třetí a na čtvrtý." Zasmála jsem se a on najednou začal brzdit.
Nahnul se ke mě a uchopil mě za tvář. "Já jen, kdyby se nás potom snažil někdo zase vyrušit." Zašeptal těsně předtím než se jeho rty dotkly těch mých. Nejdřív mě políbil opatrně a když zjistil jak moc po tom toužím bral si mé polibky drsněji. Po pár chvílich se ode mě odtáhnul a koukal se mi do očí. Ten polibek byl uplně neco jiného než jsem kdy poznala. Byl naprosto perfektní a přesný. Byl tak dokonalý že jsem chtěla tisíce dalších. "Takže se uvidíme i zítra?" Řekla jsem a zalykala se. "A pozítří." Doplnil udýchaně a hladil mě po tváři. "A ten den potom." Šeptla jsem a znovu ho políbila. Jako bych bez toho nemohla vydržet.
"Jedeme. Večeře nás čeká, nečekje nic extra, je to přece jen první rande." Zasmál se a propletl se mnou prsty. Jeli jsme už jen chvilinku a zastavil na paloučku u jezera Hill Lake a na zemi už byl připravený dokonalý piknik. "Řekni mi, co s tebou neni dokonalý." Zasmála jsem se a šla si sednout. "To mi řekni ty." Pohladil mě po tváři a sednul si ke mě. "Uvidíme... zatím mě nic nenapadá." Celou večeři, jsme se smály, povídali si a líbali se. Nemohla jsem se jeho polibků nabažit. Elektrizovali celé mé tělo a já myslela že dostanu infarkt, jak rychle mi bylo srdce. "Myslím že si dáme pauzu, jinak ti vyletí srdce z těla." Zasmál se a nehctělně se ode mě otáhnul. "Tak to teda ne. Já to zvládnu." Řekla jsem vzpurně a znovu jsem ho objala. Zasmál se a hladkal mě po vlasech. Bylo tak uklidnující poslouchat tlukot jeho srdce. Ani žádná hudba pro mě nezněla hezčeji než tohle...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která se vám líbí víc?

How Can I Love You? 18.6% (32)
Dreams Show Me The Right Way 41.3% (71)
The Original Problem 40.1% (69)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama