You or Us?- 1.díl

25. února 2014 v 14:35 | LinDee |  You or Us?
Ahoj. Nová povídka. Napadla mě při čtení povídky od Wer. Snad jí nebude vadit že jsem trochu pozměnila ejí náapd a vrazila ho do todle. :) Snad se vám to bude líbit.



Pohled Becky:
Ležela jsem na kanapi a koukala se do stropu mého dětského pokojíčku. Byly na něm ty malé svítící hvězdičky, takové ty co koupíte v pytlíčku za pár kaček. Bude mi to tady chybět. Celé moje dětství je v tomhle pokoji, v tomhle státě a já to opouštím. Sice jedu za lepším životem za mou nejlepší kamarádkou Innou a jejím natvrdlým přítelem Josephem, ale tohle mi bude chybět. Moje dětská postýlka, kterou mamka nikdy nebyla schopná sklidit i když mi bylo dvacet, moje hračky, všechny ty vzpomínky.
To mi připomíná pana Flufflese. Mého oblíbeného plyšáčka, někde by tu měl být. Vstala jsem z kanape a začala šmátrat v krabicích a hledala všude na poličkách. Kdybych byla moje maminka, kam bych uklidila hračku, která mé dceři byla nejmilejší? Ťukala jsem si prstem do brady a pak mě to trklo. Na místo kde bude nejlíp vidět ale půjde nejlépe přehlédnout. To je přesně jako moje mamka. Takže typuji že bude na poličce nad postelí. Otočila jsem se a doopravdy tam byl. "Becky! Uletí ti letadlo, pokud sebou nehodíš. Co tam vlastně děláš?" Volala na mě a tak jsem si rychle mého chundelatého, trochu sepraného pejska uklidila do tašky co jsem měla do letadla,aspoň mi bude připomínat moji minulost.
Vzala jsem si tašku a hodila jsem si jí přes rameno. Seběhla jsem schody a vběhla mamce do náruče. Její nový muž-číslo tři- Tom se jen usmál a vzal mi kufr. "Budeš mi chybět miláčku. Nechceš si to ještě rozmyslet?" Smutně jsem se zasmála a užívala si její silné objetí. "Ne mami. Už tam mam práci a navíc mě Inna čeká. Neviděla jsem jí tolik měsíců." Pomalu se odtáhla a se slzami v očích mě pohladila po mých hnědých mírně vlnitých vlasech. "Já vím mami. Taky mi budeš chybět. Mám tě ráda." Dala jsem jí pusu na tvář a poupravila si pomuchlanou bundu. "Ty mi taky budeš chybět Tome. Děkuju za všechno a za to že se mi tu o ní postaráš." Zasmál se a lehce mě objal. "Neboj, budu ji střežit jako oko v hlavě." "To bych ti radila." Zasmála jsem se a uklidňovala své smíšené pocity.
"Pomůžu ti s kufrem." Hodil ho do taxíku a nechal mi ještě s mamkou trochu soukromí. "Měla bys zavolat Vickovi. A Charlie si myslela že to sem stihne. Bude smutná že tě zmeškala." Oh má nejmilovanější sestřička. "Tátovi zavolám než budu odlítat a Charlie vyřiď že se mi bude stýskat. A že jí mám moc ráda. Z New Yorku do Princetonu je to jen devět hodin..." V tu chvíli zastavilo auto a zněj vyběhla moje malá inteligentní sestřička- je jí dvacet jedna. "Rose!" Rozběhla jsem se k ní a pevně ji objala. Jak moc jsem ji milovala. "Stihla jsem tě!" Vydechla a tiskla si mě k sobě ještě víc. "Díky Bohu! Kde jsi byla?!" Praštila jsem ji do ramene a musela jsem se zasmát. "Pro tohle." Podala mi balíček a usmívala se. "Otevři to až v letadle... nebo až budeš v New Yorku... nejlépe sama." Napnula mě. Ona a ty její trhlý dárky.
Hodila jsem to do tašky a zvonu jsem ji objala. "Becky! Taxík čeká!" Zvolal Tom a bral mamku kolem ramen. Mířila jsem k autu i se setrou kolem krku a snažila se zatlačit zpět slzy. "Dávej si pozor na Morgana. Víš jaký to dřív bylo." Jo, dřív než si začal s Innou. "Neboj, tohle je dávno pryč." "Vážně? Slintáš nad ním pokaždé když dávají ten seriál." Odfrknu si, otevřu dveře od taxíku a hodím tam kabelku. "To není pravda a teď pojď ke mě. Budeš mi chybět. A vy taky!" Všechny jsem je znovu objala a mamka se pak začala smát. Koukala na mou otevřenou kabelku a pak mi to došlo. "No co? Pan Fluffles musí být se mnou." Mamka se uculila a setřela slzu. "Moje holčička." Nasedla jsem do taxíku a modlila se abych to přežila. Loučení nesnáším a hrozně bolí. Taxi nastartovalo, rychle jsem otevřela okýnko a začala mávat. "Budu vám volat! Charlie buď na skypu! Miluju vás!" A pak už mi mizeli z očí. Setřela jsem ty neposlušné slzy a snažila se vyrovnat dech.
...
Seděla jsem v letadle už dobré tři hodiny a v hlavě mi vrtalo co bude asi v té krabici od sestry. Vyndala jsem krabici a strhla kousek balícího papíru, ihned jak jsem to udělala jsem se zajíkla a dala papír rychle zpět. Cestující vedle mě na mě pohoršeně zírala a tak jsem jen vytáhla tu obálku a zbytek vrátila zase do tašky. V obálce stálo: Znám tě Becky, tohohle kamaráda na baterky budeš potřebovat protože znásilnit filmovou hvězdu co je navíc přítel tvé kámošky, to neni moc dobrý. Takhle si alespoň budeš udržovat čistou hlavu a hladinu mocných orgasmů v normě. Tvá milovaná Charlie <3.
Zasmála jsem se nad tím políbila onen papír a strčila ho do kabelky. Ta holka je cvok. Proto ji mám nejradši ze všech. Let měl trvat ještě asi hodinku a tak jsem se rozhodla relaxovat ale trochu si u toho zapřemýšlet. Innu jsem neviděla přes půl roku. Ale volali jsme si a tak, jenže teď když se stěhuju do toho parádního města, nemám kde bydlet. A ona jako má nejlepší kamarádka se nabídla že můžu být u ní. To by nebyl problém, nebýt jednoho malého problému- fajn TEN problém což ani nebyl tak úplně problém, malý nebyl- Joseph. Oh už jen při jeho jménu se mi zježí chloupky na krku. Nesnáším ho! Jo, dřív to bylo jinak, bláznila jsem po něm, básnila o něm šest hodin v kuse a pak? Sbalí moji kámošku a odtáhne ji s sebou do New Yorku, a z ní se stane úspěšná redaktorka novin! Tolik jí závidím a přeju jí to.
Jenže bydlet s Josephem je jako žít v Afghánistánu vedle teroristů když jim nedáte co chtějí. Nevydrželi jsme spolu v jedné místnosti bez toho, aby jsme po sobě neházeli blesky. A pokud nejsou po ruce tak aspoň skleničkami. Dokázal mě vytočit jednou větou a nechtěl mi být na blízku stejně jako já jemu. Inna to za problém nepovažovala, že se prý nakonec shodneme, po čase. Jen do té doby než si najdu jiné bydlení, ale prosím... Najít si bydlení v New Yorku poblíž centra je stejně lehký jako provrtat se betonem párátkem. Nemožné. No nic, budu muset najít něco co odpovídá mým standardům, něco útulného a příjemného.
Ale pořád mi na mysl nejde to, že bych měla žít s Josephem v jednom městě, natož v baráku. Zabijeme se. A bude to krutý. Nandala jsem si sluchátka a zaposlouchala se do té líbezné hudby Eminemova repu. Ale té postarší paní vedle mě se to asi nelíbilo a pořád do mě drkala ať si to laskavě ztiším. Vyhověla jsem jí tak, že jsem jí podala špunty do uší a přeslazeně se na ní usmála. Nebyla moc ráda, ale já nebývám moc vstřícná. Nejsem na to zvyklá. Lidi se mnou zachází jinak, jako s celebritou. Fajn, jsem začínající hvězda s úspěšným albem a tentokrát jsem dostala roli v muzikálu Angelika. Bude se to hrát na Brodwayi a já se nemůžu dočkat. Dostala jsem hlavní roli! Páni, pořád jsem z toho překvapená!
...

"Ahoj tati. Jo už jsem přistála, všechno šlo v pohodě." Ano můj tatínek je na nervy z lítání, má strach kvůli těm nehodám a útokům. Je trochu paranoidní, ale stejně ho moc miluju. "Už čekám před letištěm, Inna tu bude co nevidět. Dej za mě prosím vědět Charlie a ta ať dá vědět mamce. Zavolám co nejdřív to půjde ano?" Se vším souhlasil a ještě tisíckrát se mě ptal jestli nám nehrozilo nějaké nebezpečí. "No pokud nepočítáš starou zapšklou pani, která má velice špatný vkus na hudbu a na oblečení, tak ne. A už vážně musím jít. Inna je tu. Mám tě ráda." Nečekala jsem na další jeho otázky a běžela jsem Inně přímo do náruče.

Dodatek: Ahoj. Mám novou povídku. Snad se vám to líbí. Prosím o komentáře. Děkuju LinDee :*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | 25. února 2014 v 14:54 | Reagovat

začátek zajímavý....jsem zvědavá co bude dál... ;-)

2 Wer Wer | E-mail | Web | 25. února 2014 v 19:28 | Reagovat

teším sa na pokračovanie :-) becky dostala super darček :D

3 Katherine Katherine | Web | 25. února 2014 v 20:34 | Reagovat

Začína to dobre. Teším sa na pokračovanie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama