Day Trip 1/2

12. května 2014 v 18:36 | LinDee |  The 100



Pohled Bellamy:
Nic tu neni. Nic pořádnýho. Jen ty zasraný deky. To není zrovna zlatá žíla, ale co? K ničemu! Všechno je zasraně k ničemu! "Grrrrrrrr!" Zařval jsem a kopnul do barelu s vodou. Clarke se s leknutím otočila a voda jí docákla až k nohou. Slyšel jsem jen jemné bouchnutí a šel se na to podívat. Pušky. Paráda. Zasmál jsem se nadšením a Clarke za mnou hned šla. "Co je to?" Ukázal jsem to potěšení a ona se taky usmála.
Zvednul jsem se a otřásl z nich vodu. Jsme v bezpečí! Sakra mi se těm Pozemšťanům můžeme bránit! No do prdele! To je to nejlepší co se nám tu zatím stalo! Zasmál jsem se štěstím azakroutil nad tou situací hlavou. Můžeme se bránit tak jak potřebujeme, to je novinka. Clarke. Ta nikdy zbraň nepoužila. "Těš se Princezno. Jdeš se naučit střílet." Vypadala vypadala vyděšeně. Otevřela pusu a nasuho polykala. "Neboj, není to tk těžký. Musíš se naučit bránit. Pokusím se tě toho ušetřit, ale měla by jsi to umět." Nakonec kývla ale nelíbilo se jí to.
"Fajn. Jdeme na to." Řekla rozhodně. Je tolik rozhodnutá všechny tady ochránit že do ruky vezme i zbran. Kterou mimochodem nesnáší. Statečná. "Zabal zatím nějaký deky. Udělám nám terč." Kývla a rychle vzala nějaký vak. Já našel staré prostěradlo a napaloval na něj blátem velký kříž. Vověsil jsem ho nad průchod a nasměroval tam jedno ze světel a druhé na místo odkud budeme střílet. "Můžeme?" Zeptal jsem se jí a ona si povzdechla a nasadila falešný úsměv. "Jasně. Pojdmě zastřelit to prostěradlo." Lehce jsem se zasmál a podal jsem jí zbraň.
"Dej si jí na rameno. Jo... přesně takhle ij tam nech opřenou. Koukej se do hledáčku a zamiř. Teď se klidně nadechni a uvolni to napětí." Kývla, ale dala pušku zase dolu. Prokřupla si krk a nadechla se. "Fajn, takhle?" Zeptala se když si dala zbraň zpět na rameno. Jednou rukou jsem jí vzal kolem ramena a druou jsemjí poopravil držení. Její kůže i přes její lehkou bundu hořela. Cítil jsem to na své dlani. A ten zrychlený dech, v tu chvíli jsem si myslel že mi přeskočilo. Sakra! Vždyť je to Clarke Griffin! Princezna která se do všeho plete!
Zatřepal jsem hlavou a rychle jsem jí pustil. "Jo. A teď zmáčkni spoušť." Odstoupil jsem do bezpečné vzdálenosti a čekal až zamíří. Zmáčkla spoušť a trefila se do pravého rohu. Otočila se na mě a tvář měla celou rozjařenou. Začala se smát a celá zářila. "Wow! To byla paráda! Měla bych se cítit blbě protože to tak cítím?" Zeptala se a já jen zakroutil hlavou. Líbí se mi když se takhle směje. "Je to naprosto v pořádku. To ten adrenalin, je to kouzlo." Smála se a já chtěl vidět častěji. "Znovu. Do toho Clarke." Zakroutila hlavou a podala mi zbraň. "Ne, musíme šetřit náboji."
Radši ji nechám se t pořádně naučit a příjdu o pár náboju. "Střílej, musíš to ovládat. No tak Clarke." "Ne. Musíme jich mít co nejvíc." Ani omylem. Nemůžu odejít a nechat jí bez toho aby se dokázala bránit. "Nech toho Clarke! Musíš se to naučit." Ostře se na mě podívala a pomalu dýchala. "Proč? Můžeš mě to naučit v táboře.......... Ne. Neříkej mi že chceš odejít. Bellamy to nemůžeš!" Křikla a já se naštval. Nechtěl jsem odejít! Jasně že jsem nechtěl, ale musel jsem! "Jaha přiletí a a zabije mě! Chápeš to? Pro mě není jiná cesta, pro mě není naděje. Mě mýho provinění nezprostí. Takže ty se laskavě vrať ke střelbě!" Zakřičel jsem a vydal jsem se ven na vzduch. Potřeboval jsem to. Opřel jsem se o nohy a rozdýchával jsem se. Jenže se mi začal motat obraz...

Moje halucinace můžeme vynechat. Měli by jsme, není to žádná věda. Trpěl jsem, mučili mě mrtvé tváře, všech těch zabitích a samotného Jahy. Ale probral jsem se. A někdo na mě mířil zbraní. Sakra, do prdele. "Nic odobního Bellamy ale musím to udělat. Jde o mou rodinu." Srdce mi bilo jako splašené, myslel jsem si že to mám spočítaný, ale pak jsem uslyšel Clarke. Nevím jestli jsem byl šťastnější nebo nasranějši. Jestli jí ublíží...
"Pusť tu zbraň! Hned!" Mířila na něj. Chtěl jsem řvát, at se otočí a odejde. Hned! Jenže jsem nemohl. Byl jsem příliš v šoku. "Nechtěl jsem tě zabíjet Clarke, ale pokud nebudu mít navybranou udělám to. Ted odejdi a nic se ti nestane." Odejdi! Odejdi sakra Clarke! "Ne! Pust tu zbraň a nech toho!" Křičela a já hledal něco čím bych ho mohl zastavit. "Tvoje rozhodnutí!" Zmáčknul spoušt ale Clarke utekla za strom. A tohle už zase ne! Sakra střílet na ní? Dělá si ze mě prdel? Je normální?! Vrhnul jsem se po něm, nezájem že má zbraň. Začali jsme se prát. Jeho pěsti mi přiléhali na obličej a stejně tak jemu ty mé. Drapnul pistoli a dusil mě jí. A pak jsem uslyšel Clarke.
Šla k nám a snažila se ho zastavit, jenže on jí praštil tak, že přišla o dech a spadla tvrdě na záda. To už jsem se neznal. Chmátnul jsem po něčem ostrém a zabodnul mu to do krku. Začal krvácet a svalil se na zem. Ne... další smrt... daší podělaná smrt. Tohle je hrozný. Hnus. Tohle nejsem já! Sunul jsem se ke Clarke a opřel jsem se s ní os strom. Tenhle večer bude ještě katastrofa.

Dodatek: Druhý díl bdue co nevidět :) Snad se vám to líbilo! Díky LinDee :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enda Enda | 12. května 2014 v 20:41 | Reagovat

:-)

2 bara bara | 13. května 2014 v 11:08 | Reagovat

:-)  :-)

3 petíí** petíí** | 24. května 2014 v 19:30 | Reagovat

bohužel jsem si tuhla povídku přečetla až teď:/ jinak je naprosto úžasná už se těším až si přečtu druhý dílek:3

4 papi papi | 23. listopadu 2014 v 21:31 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-)

5 papi papi | 23. listopadu 2014 v 21:31 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama